ROZDALL

Zaktualizované stránky ROZDALL, výroba lampových zakázkových zesilovačů a comb pro kytaru, baskytaru, varhany, domácí poslech atd.

5 let jsem tyto stránky neaktualizoval, protože pro neustálý proud práce, renovací, repasí a v neposlední řadě osobních důvodů prostě na to nebyl čas. Taky nebylo třeba, neboť kdo mne osobně zná, tak ví, že nejlépe je jednat osobně, zvlášť u takového obřadu jako je nechat si udělat něco dle svého přání a vkusu. To samé co platí pro výběr kytary. Je to dokonce důležitější než výběr budoucí partnerky, neřku-li manželky. S tím rozdílem, že u mě je možno zpětně dotvořit renovovat případně reklamovat!

Dále cítím poslání čelit množství asijských výrobců, kteří zaplavují náš trh a za dampingové ceny zde předkládají své „značkové výrobky“. Mladí hudebníci světa neznaje, sednou často na lep takovýmto cenovým bombám a pak mi v dílně pláčou a chtějí, abych s tím proboha něco udělal. Když jim provedu rozbor hromádky vysypaných a vypálených komponentů, tak se na mě zlobí a hledají chybu jinde jen ne u sebe. Za chyby se holt platí!

I já sám jsem toho zářným příkladem, neboť v uplynulých třiceti letech jsem napáchal spoustu zakázkových aparátů, které v danou dobu byly poplatné součástkové základně a momentálním trendům zvuku. Jelikož tyto aparáty v podstatě hrají a kolují dodnes, stávám se tak terčem různých útoků ze strany jejich současných majitelů, případně jejich kamarádů. V podstatě nemohu ani nechci zabránit polemikám o schopnosti a kvalitě mých aparátů. Ono mi to paradoxně dělá reklamu, ale pokud je to jednostraná polemika, tak to může některé budoucí zákazníky odradit, a to je jejich škoda, protože je to vrhá do náručí asijské produkce. Jen forma jednání těchto napadačů mi nevyhovuje a pokud oni mohou, většinou anonymě na různých fórech mně vyčítat a pomlouvat, mohu já na svých stránkách svým způsobem a svou formou reagovat. Pokušel jsem se asi dvakrát těmto lidem na jejich fóra věcně odpovědět, ale zjistil jsem, že to nepadlo na úrodnou půdu. V podstatě se tito lidé dělí na několik skupin, případně jejich kombinací.

1/ Lidé, kteří u mne v životě nebyli, dostal se jim do ruky aparát dělaný mnou pro někoho jiného, v průběhu jeho života několikrát předělávaný, upravovaný případně nechaný zubu času. Tito lidé na něm hledají jen co by mohli vytknout, zesměšnit a pomluvit. Nechtějí mne navštívit pro nápravu, chtějí jen házet špínu.

2/ Kytaristé elektrikáři, kteří by také rádi něco vyráběli a prodávali, ale zůstává to spíše jejich přáním, protože na to z nějakých důvodů nemají. Oni vědí a píší, jak ten můj aparát pomocí pájky během hodiny předělali a je to paráda. A já se ptám, kde jsou jejich výrobky, jak to, že ještě nezaplavili Evropu a nezlikvidovali konkureci? Je to především závist a jejich neschopnost.

3/ Lidé, kteří porovnávají neporovnatelné, a to slovy: málo zkresluje a hraje blbě. Tak pokud to zkresluje málo, tak proč mi to nereklamoval ten člověk při převzetí, proč mi to nepřivezl na opravu po x letech a v neposlední řadě, kdyby to přivezl a zahrál na to On a pak já, kde je míra málo a pěkně zkresluje? Já trvám na tom, že to je v rukou a kdo umí, zahraje i na staré rádio i na starý tranzistorák. Ale přiznat si sám sobě svou neschopnost, to už je jiná káva. Já klidně přiznám, že pokud se ohlédnu za svou prací, lecos bych udělal jinak, ale to vím teď, vše je vývoj a člověk se stále učí a přístup k součástkám je také jiný, než za bolševika. Důležitý pro můj klidný spánek je, že jsem vždy dělal, jak nejlépe jsem zrovna věděl a uměl, vše co jsem o tom věděl jsem zákazníkovi měl snahu předat, pokud chtěl naslouchat.

4/ Lidé, kteří mi vyčítají arogantní chování.

Ne s každým si padnete do oka a jste na stejné vlně. Jsou tisíce lidí, kteří se celý život na mě dokola a nyní i se syny obracejí a jsou spokojeni, ale ti nikam nepíší, protože si zaplatili u mne práci a když něco potřebují, tak volají mne a nemají potřebu někam psát. To dělají jen někteří, kteří už nemohou nespravedlivou a hloupou kritiku na mě číst a cítí potřebu se mě zastat. Těm děkuji za jejich objektivitu. Jsem však dalek, abych takové věci já organizoval a prosil a pověřoval další,aby psali v můj prospěch.

S tou mě vytýkanou arogancí plně chápu prezidenta Klause. Již je únavné pro něj stále dokola čelit napadání a vysvětlování lidem věci, které by jim měly být i při průměrné inteligenci jasné. To samé u mě v bleděmodrém. Pokud mi někdo volá v neděli v poledne, abych mu poslal plánek na Marshalla, že si doma staví zesilovač, kde kupuji trafa a patice, nebo že má na stole můj zesik, ať mu poradím, jak jej nastavit, tak se mu snažím vysvětlit, že firma Marshall by mu nic takového také neposkytla, že provádím placený servis, některé věci jsou součástí mého duševního vlastnictví anebo knowhow a ten člověk se cítí uražen. Zvlášť pokud u mne v minulosti neutratil ani korunu, nemůže očekávat, že jsem nějaká zdarma dispečink poradna. Mí zákazníci mají právo na technický dotaz k aparátu, který si u mne nechali zhotovit, třeba po 20 ti letech, ale ne v neděli, o půlnoci atd.

Jsou tací, kteří po mně chtějí ceny po mailu a nejsou sto pochopit, že každý kus je originál. Napíši: přijeďte, probereme, zahrajeme, uvidíme. Většinou nepřijedou, protože oni si chtějí o tom jen povídat a hrát si s představou, co by kdyby. Nebo jen píší několika výrobcům či firmám a hledají nízkou cenu. Snažím se vysvětlit těmto lidem, že když osloví mne, měli by vědět, proč chtějí ode mne něco postavit na zakázku, podobně jako já vím proč jdu s kytarou k Mázlovi, Jurkovičovi nebo k Vavrušovi. Je rozdíl mezi prodavačem v kamenném obchodu, který je placen za to, že tam majiteli odsedí 9 hod a je jedno, jestli prodá nebo ne. Já si musím každou minutu svého času zvolit, jestli budu pracovat na již zálohované zakázce, termínované opravě nebo jen tak klábosit po mailu či mobilu o něčem, co stejně nejde vyřešit po těchto médiích.

Kdybych nasekal tři modely jako moji konkurenti, tak bych udělal ceník a zaměstnal tři montéry a jezdil si na dovolené do zahraničí. To by mě však nebavilo, jsem tvůrčí člověk a změna je život. Navíc každý zesilovač má svou duši a já chci být ten, který ji vdechne.

Další kategorie jsou ti, kteří mě zavolají o víkendu a prosí o rychlou pomoc a vypadají, že umřou, pokud je nevyslechnu a ihned nepřijmu. Domluvím s nimi schůzku, přesunu i čas pro rodinný výlet, či návrat odněkud a ten člověk nepřijde, nezavolá, případně za dva týdny zavolá, že na to zapomněl, znovu schůzku sjedná a pak nepřijde, že se mu na to podíval zvukař.

Jiný přijde o tři hodiny později a tak dýchá na záda jinému zákazníkovi, který přišel řádně dle domluvy. Zde se již u mne hádá foglarovský přístup k životu s reálným českým pseudokapitalismem a většinou tomu zákazníkovi dám najevo, aby už nechodil, že pokud si neváží mého času, tak já nemám důvod být Mirek Dušín.

Další kategorií jsou notoričtí šťouralové do kohokoli a do čehokoli. Když si přečtu diskuzní fóra i svých konkurentů, většinou šťourají i do nich a na nikom nenechají nit suchou. Jen mi stále na trhu chybí výrobky těchto pisálků, kteří to umějí lépe než my, kteří to tady táhneme navzdory veškerým překážkám a nástrahám české formy kapitalismu a české závisti.

V neposlední řadě to je jakási moravská šovinistická větev, která se táhne od Brna přes Vsetín, Valašské Meziříčí a vrcholí v Ostravě kolem jednoho nejmenovaného ing. Jako by chtěli prosazovat své věrozvěsty vůči těm nenáviděným pražákům. Nevěřím, že by to psali na jejich popud, ti kteří skutečně makají dne noci neznaje, ti jsou nad tím povzneseni. Poprvé jsem se s tímto fenoménem setkal už v roce 1988, kdy dva začínající pražští konkurenti místo svých výrobků o mně rozšiřovali v podstatě to samé. Jeden skončil se svými tranzistorovými kombíčky v blázinci a druhý se vypracoval na špičkového výrobce, který si razí svoji filosofii se svým zvukem a několika seriovými výrobky. Za tímto jsem tenkrát zašel a požádal ho, aby mi konkuroval výrobky a rozsahem zákazníků, nikoli pomluvami. Jelikož je to inteligentní člověk, uznal a přijal a dnes on má svůj okruh příznivců a já svůj, občas někdo přeběhne z jednoho tábora do druhého, ale jsem spokojen, tak to má být, to je spravedlivá soutěž. Oba jsme svým způsobem svérázní, máme typický přístup, humor a ne každý se s tím ztotožní. Dobře spolu vycházíme a myslím, že každý věříme tomu svému a respektujeme se navzájem.

Takže takhle to vidím k 30-tému výročí své činnosti na poli lampových aparátů.

Pokud zdraví dovolí, hodlám pokračovat v servisu svých minulých výrobků a opravách lampových aparátů světových značek, i když se nám ten svět smrskl pouze na východ za hrst rýže.

Dále budu dělat jednotlivé kusy na přání zákazníků, vylepšovat rozmanitost designů, zvláště teď, kdy se mi podařilo získat různá hezká šasí včetně bedýnek na hlavy a comba od firmy George Dennis, která zúžila výrobu. Zde mohu namontovat jakékoli schéma či jeho kombinaci na přání. Přijďte se podívat, věnuji vám půlhodinu svého času zdarma.

Jen mi prosím nevozte žádné tranzistorové záležitosti na opravu ,jen na předělání.

Na opravu tohoto sortimentu kontaktujte kolegu Jardu Stejskala LONELY mob. 777 213 729.

Nadále platí šrotovné, které jsem zavedl již před mnoha lety a to: při objednání nového zesilovače ode mne nad 15 000 Kč, vám odečtu 2 000 za přinesený starý výrobek ode mne.

Abychom tedy předešli nedorozumněním a tak prosím respektujte mé podmínky spolupráce.

1/ Schémata nedávám ani neprodávám, hledejte na netu.

2/ Náhradní díly neprodávám, neprozrazuji dodavatele, neoživuji zdarma stavebnice dle schémat z časopisů.

3/ Pro mé zákazníky, tzn. Ti kteří u mne nakoupili, mám v pracovní době radu zdarma, vztahuje-li se k jejich aparátu.

P.S.My jsme si taky museli vše udělat na koleně a to nás nastartovalo daleko lépe, než, že by nám dal někdo něco zadarmo. Nikdy nezapomenu, jak jsem musel dvě hodiny chodit v dešti a čekat, až se pan Kopálek dodívá na fotbal a já budu moci k němu reklamovat jeho chorus. Nebo jak pan Povolný mi odmítl opravit spálené trafo u jeho výrobku, protože prý byl den po záruce a já na něj čekal tři hodiny pod Bránickým mostem a on nepřijel. To byli tenkrát výrobci lampáčů.

Proto jsem si pořídil Marshalla, celého ho rozebral a rok po šroubku ho vedle na stole kopíroval. To vše se stalo v roce 1980 a bylo to jen k mému prospěchu. Koníček se mi stal celoživotním povoláním a nelituji toho, i když to byl většinou boj s lidskou hloupostí a závistí i mou nezkušeností. Jen mě to zocelilo a utvrdilo v tom, že člověk má především věřit sám sobě a své intuici.

4/ Respektujte prosím pracovní dobu a dobu pro telefonáty.

5/ ceníky nejsem schopen posílat, protožem nevím, co spolu zkonstruujeme, vše vyřešíme při osobním jednání a cenu můžete svým výběrem ovlivnit.

6/ Nežádejte mě o zvukové ukázky na mých stránkách, protože tento způsob prezentace nepovažuji za poctivý vůči zákazníkovi. Ze stejného aparátu deset různých kytaristů vyloudí deset různých zvuků a proto dělám pro každého individuelně. Přivezte si sebou svou kytaru a svoje prsty a porovnejte zkušební modely či jejich jednotlivé části.